Konflikt Sinhálců s Tamily není problémem posledních desetiletí, nýbrž je tu již od doby, kdy se tato dvě etnika na ostrově Cejlon poprvé potkala. Společný zájem o ostrov byl to jediné co je spolu spojovalo, jinak se lišili v jazyce i vyznání.
První zmínky o osídlení Cejlonu. Historicky je nutno podotknout, že Sinhálci se na ostrově vyskytovali dříve, než Tamilové, nebyli však původními obyvateli ostrova, těmi byli Véddové (dle spisů Mahávansa a Dípavansa - základních zdrojů informací o srílanské historii). Véddové byli roku 504 př. n/l podrobení Sinhálci v několika vlnách ze severní oblasti Bengálského zálivu. Postupně se rozšířili po celé ploše ostrova a dali základ sinhálskému království. Roku 247 př. n/l byl přijat buddhismus od mnicha jménem Mahendra.
V průběhu 3. století př. n/l se ze sousední Indie na ostrov dostávali Tamilové a usazovali se na severu země. Sinhálská království byla vystavena opakovaným invazím a rozlehlá území ostrova se na kratší či delší dobu ocitla pod tamilskou nadvládou. Do příchodu Evropanů na Srí Lance existovala srílanská a tamilská království.
Ostrov za vlády Evropanů.
První koloniální mocnost na ostrov připlula v 16. století, a byli to Portugalci, ti však byli v 17. století vytlačení Nizozemci. Definitivně si celý ostrov podrobili až Britové, kteří v roce 1796 dobili nizozemské državy.
S nadvládou Evropanů na ostrově postupně upadalo rivalství mezi Tamily a Sinhálci. Obě strany musely čelit nové moci. Toto spojenectví však padlo po vyhlášení nezávislosti na Británii v roce 1948.
Nezávislost na Britském Impériu.
V novém nezávislém státě Cejlon bylo sinhálskou politickou reprezentaci prosazen zákon o zbavení občanství indických Tamilů, kteří byli na ostrov dovezení Brity z jihu Indie v 19. století jako levná pracovní síla. Dále byla prosazena sinhálština jako jediný oficiální jazyk, který definitivně izoloval tamilské obyvatelstvo.
V roce 1964 předsedkyně vlády Sirimávú Bandáranájaková dojednala dohodu mezi Indií a Srí Lankou o repatriaci 525 000 indických Tamilů do Indie a pro zbývajících asi 300 000 Tamilů garantovala občanství. Úmluva byla částečně naplněna, přibližně 350 000 Tamilů bylo deportováno a zbývajícím 150 000 bylo občanství uznáno. Tamilští obyvatelé rozpoutali sérii nenásilných protestů v odpovědi na diskriminaci.
Tamilský separatismus
V srpnu roku 1977 započaly nepokoje, přepady vlaků spojujících hlavní město Kolombo s Jápané. Tyto nepokoje zachvátily řadu oblastí se smíšeným osídlením a podle oficiálních údajů si vyžádaly životy 128 lidí, 98 Tamilů a 30 Sinhálců.
Jedním z nejzávažnějších důsledků srpnového konfliktu bylo rozšíření podpory separatistických snah mezi Tamily žijícími v zahraničí, jejichž finanční příspěvky extremistům umožnily získat moderní výzbroj a zahájit výcvik gerilových bojovníků v táborech Organizace pro osvobození Palestiny v Libanonu a Sýrii, stejně jako na základnách zřizovaných v jižní Indii a v odlehlých částech Severní provincie. Klíčovou roli při opatřování prostředků pro tamilské národní hnutí sehrála Ílámská revoluční organizace studentů (EROS), jenž navázala úzké vztahy s hnutím al-Fatáh Jasira Arafata, které Tamilům přislíbilo „veškerou pomoc“.
V roce 1978 učinila nová vláda několik smířlivých gest vůči tamilské menšině. Prvním bylo ústavní zakotvení statutu tamilštiny, prohlášené (v článku 19 ústavy z roku 1978) spolu se sinhálštinou, jež zůstávala jediným úředním jazykem, za „národní jazyk Srí Lanky“. Kromě toho článek 26 zrušil rozdíl mezi občanstvím získaným na základě původu a na základě registrace, čímž zrovnoprávnil rodilé Srílančany s přistěhovalci, a odstranil tak stigma druhořadého občanství pociťované zejména indickými Tamily. Těm navíc bylo v prosinci 1977 zvláštním zákonem přiznáno právo účastnit se voleb do místní samosprávy, z nichž byli plantážní dělníci doposud vyloučeni.
Pogromy.
Roku 1981 při shromáždění na podporu kandidátů TULF (Tamil United Liberation Front) ve volbách do místní samosprávy, někdo zahájil palbu do davu (údajně vůdce marxisticky orientované Lidové osvobozenecké organizace Tamilského Ílamu, PLOTE, Umá Mahéšvaran), při tomto útoku byli zabiti dva policisté a další dva byli zranění. V reakci na tento útok vytáhli do ulic města příslušníci bezpečnostních sil, ti ničili a zapalovali obchody, obytné domy i zaparkovaná vozidla. Hlavním terčem útoku se staly kanceláře TULF, redakce listu Ílanádu, ale především chlouba jápanéských Tamilů, místní veřejná knihovna.
Násilí se dále rozšířilo i do Východní provincie a do kandyjských hor, na čajové plantáže, odkud bylo nuceno uprchnout před rozlícenými davy Sinhálců na 15 000 indických Tamilů. Oficiální zdroje uvádějí, že pogromy si vyžádaly více než stovku obětí na životech a vyhnaly z domovů v převážně sinhálských oblastech přes 50 000 tamilských usedlíků.
Vzhledem k připravované návštěvě britské královny na ostrově učinil prezident Džajavardhana pokus o urovnání situace u jednacího stolu. TULF při rozhovorech požadovala zřízení mezinárodní komise k vyšetření květnových a červnových nepokojů, potrestání viníků, přehodnocení „standardizačního“ systému přijímání na vysoké školy a přeměnu okresních rad v účinný nástroj decentralizované státní správy na regionální úrovní. Žádala rovněž, aby mezi policisty sloužícími na tamilských územích bylo zvýšeno zastoupení Tamilů nejméně na 75% (doposud byla z 8000 příslušníků policejního sboru nasazených v oblastech osídlených převážně Tamily pouhá desetina tamilského původu).
Po vleklých jednáních prezident veškeré požadavky kromě mezinárodní vyšetřovací komise přijal a TULF se na oplátku zavázala vyhlásit moratorium na požadavek samostatného státu, odvolat bojkot parlamentu a účastnit se pravidelných schůzek s prezidentem k posouzení úrovně „mezirasových vztahů“. Záhy však bylo zřejmé, že vláda žádný z přijatých závazků nehodlá dodržet, a příslušníci radikálního křídla TULF, nespokojení s politikou Amirtalingamova vedení, v květnu 1982 ze strany vystoupili a ustavili odštěpeneckou Osvobozeneckou frontu Tamilského Ílamu (TELF).
Začátek války.
V noci z 23. na 24. července 1983 připravilo komando Tygrů osvobození Tamilského Ílamu (LTTE) pod velením samotného šéfa organizace V. Prabhákarana léčku, při níž v místě zvaném Tirunelvéli poblíž Jápanéské univerzity přišlo o život třináct členů vojenské patroly. Byl to první útok takového rozsahu proti vládním jednotkám rozmístěným na poloostrově Jápané, jimž „Tygři“ vyhlásili válku jakožto okupační armádě.
Zpráva o teroristickém útoku separatistů a pohled na zohavená těla mezi místním sinhálským obyvatelstvem vyvolaly přímo protitamilskou hysterii. V příštích dnech hlavní město zcela paralyzovaly běsnící davy vyzbrojené noži, železnými tyčemi a nádobami s benzínem, jež cíleně napadaly příbytky, obchody a provozovny Tamilů, vylupovaly je a vypalovaly a jejich majitele často nelítostně vraždily.
Útoky se soustředily na čtvrtě s největší koncentrací tamilských usedlíků, především na Vellavattu, jež téměř celá lehla popelem. O tom, že pogromy byly předem připravené a dobře organizované, svědčí skutečnost, že útočníci měli k dispozici seznamy voličů s přesnými adresami. Z Kolomba se násilnosti rozšířily i do dalších míst s velkou koncentrací srílanských Tamilů a plantážních dělníků indického původu. Nepokoje si vyžádaly podle nezávislých odhadů 2000 obětí na životech, počet lidí vyhnaných ze svých domovů ze svých domovů a donucených hledat útočiště v uprchlických táborech dosáhl 80 – 100 000.
Vlna protitamilských pogromů na Srí Lance vyvolala bouřlivou reakci zejména v sousedním Tamilnádu, k jehož břehům začaly proudit tisíce uprchlíků (jejich počet přesáhl 120 000). Po celém svazovém státě uspořádaly protestní pochody a demonstrace. Ústřední indická vláda se tak ocitla pod tlakem. Nabídla proto sehrát roli prostředníka s cílem dostat znepřátelené strany k jednacímu stolu a hledat politická řešení. Zároveň však indická tajná služba RAW započala na utajených základnách na jihu Indie s výcvikem a vyzbrojováním tamilských separatistů.
Vzestup LTTE.
Hegemonii mezi separatistickými organizacemi si postupně vydobyli Prabhákaranovi Tygři osvobození Tamilského Ílamu (LTTE). Zatímco v letech 1984 – 1986 za indického prostřednictví proběhla řada bezvýsledných jednání mezi srílanskou vládou a tamilskou reprezentací, LTTE upevňovala své pozice a postupně vojensky ovládla celý poloostrov Jápané i značnou část Východní provincie.
Počátkem roku 1987 zahájily jednotky srílanské armády rozsáhlou ofenzivu podporovanou masivním leteckým bombardováním a v průběhu těžkých bojů ovládli postupně území až k městu Jápané, avšak poté do konfliktu zasáhla Indie znepokojena ukrutnostmi na civilním obyvatelstvu a přiměla Kolombo k vyhlášení příměří, které mělo vytvořit spojením Severní a Východní provincie autonomní celek, a zajistit odzbrojení LTTE. K dohledu nad plnění podmínek byla na ostrov vyslán Indický dozorčí mírový zbor (IPKF).
Fiasko IPKF.
IPKF později ztroskotaly na neochotě LTTE odevzdat své zbraně, a poté co LTTE zlikvidovali své vnitřní opoziční odpůrce vyhlásili válku IPKF. Přestože Indie v roce 1988 zvýšila svou vojenskou přítomnost na 60 000 mužů, mise skončila neúspěchem a v březnu 1990 se indická vláda rozhodla mírový kontingent odvolat. Po stažení IPKF ze Srí Lanky obnovil prezident Prémadása rozhovory s LTTE o podmínkách řešení národnostního konfliktu, avšak v červnu 1991 jednání ztroskotala a mezi separatisty a vládními jednotkami znovu propukly boje označované jako „druhá ílamská válka“.
Výbušná 90. léta
Po odchodů IPKF přešli bojovnici z LTTE na taktiku bombových útoku proti představitelům vlády. V květnu 1993 byl zabit president Ranasinha Prémadása, v listopadu 1994 přišel o život kandidát na presidentské křeslo Gámini Disánájaka.
V parlamentních volbách v srpnu 1994 vyhrála středo-levicová Lidová koalice (People’s Alliance), které o tři měsíce později zvítězila i v presidentských volbách.
Lidová koalice ve své kampani proklamovala mír. LTTE vyjádřili ochotu podílet se na mírových vyjednáváních, ačkoliv nebyli reprezentování v parlamentu. Mírová iniciativa se zhroutila v dubnu 1995, následovala další fáze války.
LTTE se na konci milénia zaměřovali na bombové útoky a díky ním začali být označování za teroristickou organizaci (i ČR, jako člen EU považuje LTTE za zakázanou teroristickou organizaci).
Norská naděje.
V roce 2000 byla požádaná norská vláda o pomoc při mírových jednáních. Po dlouho trvajícím jednání mezi norskou vládou srílanskou vládou a LTTE, bylo podepsáno Memorandum porozumění, které mělo za následek příměří.
V únoru 2003, v době konání schůze v německém Berlíně, v rámci pokračujících mírových jednáních, napadlo srílanské námořnictvo loď LTTE. Dík tomu byla jednání zkrácená.
V létě 2003 se stali muslimové obývající východ země obětí nové vlny násilí, připisované LTTE. Na podzim roku 2004 LTTE uváděli, že odstoupí od příměří v ledu 2005. V prosinci 2004 však zemi zasáhla vlna tsunami a radikálně změnila situaci na Srí Lance. V prvních okamžicích obě strany konfliktu, na lokální úrovní, spolupracovaly.
Ztroskotání mírové dohody.
Další kolo mírových jednání v dubnu 2006 v Ženevě ztroskotala. Ačkoliv bylo stále deklarováno příměří na ostrově se bojovalo. V prosinci 2006 se vláda Srí Lanky rozhodla, že se pokusí o osvobození východní provincie z moci LTTE, stejně tak i provincii severní. V lednu 2008 vláda Srí Lanky definitivě ustoupila od dohody o příměří a je připravena zničit LTTE. Toto rozhodnutí vyvolalo negativní ohlas u světových vlád.
KOMENTÁŘ
Situace na Srí Lance je v současnosti velice vyhrocená. Příčiny tohoto konfliktu musíme samozřejmě hledat v minulosti. Od poloviny 20. století se vztahy mezi menšinou Tamilů a vládnoucími Sinhálci neustále zhoršují.
Vláda v minulosti propásla příležitost, kdy mohl být konflikt nějakým způsobem vyřešen. Tamilové tomu byli nakloněni. Jenže všechny dohody vinou vlády padly. A Tamilové začali bojovat. A pro svůj boj začali používat terorismus v podobě LTTE. Svými teroristickými útoky jen vyprovokovali vládu k ostřejší odvetě.
Nejhorší je ale to, že při svém snad i oprávněném boji za svobodu se nestydí zabíjet nevinné lidi při teroristických útocích. Používají lidské štíty pro prosazení svých zájmů a k šíření strachu. Myslím, že je jedině dobře, že se vláda rozhodla pro rozhodující útok proti LTTE. Kritika tohoto kroku od světových vlád se mi potom jeví jako neopodstatnělá. Všude nám tvrdí, jak je důležité bojovat proti terorismu. LTTE je teroristická organizace a tudíž je třeba proti nim zasáhnout. Řešit tento spor u stolu a nikoliv se zbraní v ruce přikláněla bych se na stranu Tamilského národa. V této situaci se ale kloním spíše k řešení vlády, protože pokud obhajujeme zabíjení jedné teroristické organizace, můžeme rovnou nechat i ostatní teroristy, aby vedli jejich boj, třeba proti nám.
KOMENTÁŘ 2
Z analýzy je zřejmé, že konflikt na Srí Lance není černobílí. Ani jedna ze stran není bezúhonná, na druhou stranu si nechci hrát na diplomata tím, že bych říkal, že za dnešní problémy nikdo nemůže.
Dle mého názoru majorita Sinhálců sklízí to co zasela. Bylo by krátkozraké odsoudit dnešní politiku LTTE, aniž by se brala do úvahy celá geneze konfliktu.
Radikalizmus nevzniká jen tak bez příčiny, a příčinu vidím v politice Sinhálců po vyhlášení nezávislosti na Britském Impériu v roce 1948, kdy byly prosazeny protitamilské zákony, které z Tamilů udělaly druhořadé etnikum. Také pogromy, kdy pod různými záminkami bylo masakrováno a vyháněno tamilské obyvatelstvo, byly jedním z důvodu postupného vzestupu LTTE. Pokud není možno věci změnit demokratickými prostředky je jen otázkou času, kdy se člověk zahnaný do kouta chopí zbraně. Funguje to tak v přírodě i u lidí.
Veškeré mírové dohody postupně skončily debaklem. Vždy jedna ze stran porušila podmínky příměří a konflikt se rozhořel nanovo. V tomto ovzduší nedůvěry je těžké uzavírat dohody, přesto by se o to obě strany měly pokoušet.
Nemyslím si, že je řešením to co v dnešní době předvádí vládní vojska na severu ostrova, zničením LTTE nedosáhnou míru, jen zničí jednu organizaci, vytvoří legendu, která v utlačovaném lidu vzbudí další vlnu odporu - pokud se většinová společnost nebude mít k nápravě starých křivd.
Zdroje:
BAAR, V. Národy na prahu 21. století: Emancipace nebo nacionalismus? 2. vyd., Šenov: nakl. Tilia, 2002. s. 188 - 191. ISBN 80-86101-66-5
FILIPSKÝ, J., et al. Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Srí Lanky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 472 s. ISBN 80-7106-647-8
BELL-FIALKOFF, A. Etnické čistky, 1. vyd. Praha: vydavatelství Práh, 2003. kapitola 12,
s. 201-208. ISBN: 80-7252-070-9
SWAMY, S. Sri Lanka in crisis: India’s option. New Delhi: Hard-Anand Publications, 2007. 180 s. ISBN 8124112606
