Neklidný ostrov

Třináct týdnů zimního semestru jsem se na tomto blogu zabývali politicko-bezpečnostními problémy Demokratické socialistické republiky Srí Lanka. Tato ostrovní republika se již dlouhá léta potýká s občanskou válkou, která má zhoubný vliv na život ostrovanů. Hlavním problémem ostrova jsou sami ostrované, kteří se navzájem z etnických důvodů nenávidí.

Tisíciletí drobných šarvátek a nesvárů mezi Sinhálci a Tamily, vyústilo po vyhlášení nezávislosti k otevřené diskriminaci a pronásledování tamilské menšiny, které mělo za následek válečný konflikt, který přetrvává do dnešních dnů.

Nesvobodná "demokracie"

Demokratická socialistická republika Srí Lanka roku 2008, není zrovna zemí, kdy by byly příkladně dodržovány lidská práva, nebo svoboda slova. Organizace Freedom House jí řadí ke státům, které jsou jen z části svobodné a poukazuje na autoritativní způsob vlády prezidenta Mahinda Rajapakse. Na mapě svobody medii (novin), vytvořené stejnou organizaci, je Srí Lanka řazena k nesvobodným zemím, je proto těžké se dopátrat pravdivých informací ze zdejších médii.

Ani v dalších hodnoceních nezávislými světovými organizacemi nedopadá Srí Lanka dobře. Dle zprávy organizace Genocide Prevention Project je Srí Lanka zařazena mezi osm zemí, které se dostaly na seznam nazvaný „RED ALERT“ – na tento seznam se dostanou země, které jsou vyhodnoceny jako místa, kde probíhá genocida a nebo je zvýšené riziko jejího propuknutí. Amnesty international obvinila vládu Srí Lanky ze zadržování mezinárodní humanitární pomoci. Další obvinění vůči vedení ostrova se týká používání dětských vojáků v polovojenských jednotkám. Kvůli tomuto podezření byla Srí Lanka odříznutá od vojenské pomoci USA.

Začátek problémového soužití

Ostrov Cejlon byl od roku 504 př. n. l. v rukou Sinhálců, Tamilové přišli na sever ostrova v průběhu 3. stol. př. n. l. z Indie. Až do příchodu kolonizátorů z Evropy zde existovala dvě království – srílanské (sinhálské) a tamilské. V 16. století ostrov obsadili Portugalci, v 17. Nizozemci a v roce 1796 si ostrov definitivně podrobili Britové. V době koloniální vlády spory mezi Sinhálci a Tamily utichly, aby mohly po vyhlášení nezávislosti v roce 1948 vzplanout naplno.

Počátek represí

V novém nezávislém státě byl sinhálskou politickou reprezentací prosazen zákon o zbavení občanství indických Tamilů a sinhálština se stala jediným oficiálním jazykem, což vedlo k izolaci Tamilů. V roce 1964 pak byla dojednána dohoda mezi Srí Lankou a Indií o repatriaci 525 000 Tamilů do Indie.

Odpovědí Tamilů na tuto diskriminaci byla série nenásilných protestů. Situace vyvrcholila v roce 1977, kdy začaly nepokoje, jež si vyžádaly několik desítek obětí. V důsledku těchto událostí se začala šířit podpora separatistických snah mezi Tamily v zahraničí a jejich značná finanční podpora, završena výcvikem gerilových bojovníků v zahraničí.

V roce 1978 vláda vůči Tamilům učinila pár smířlivých gest (např. ústavní zakotvení statutu tamilštiny jako národního jazyka Srí Lanky, zrušení rozdílu mezi občanstvím na základě původu a na základě registrace apod.). V roce 1981 při shromáždění na podporu kandidátů TULF (Tamil United Liberation Front) ve volbách, někdo zahájil palbu do davu, zabiti byli dva policisté. Po tomto incidentu vyšli do ulic příslušníci bezpečnostních sil. Násilí se dále šířilo a nakonec si pogromy vyžádaly více než sto obětí a vyhnání více než 50 000 Tamilů ze sinhálských oblastí.

Při následných jednáních mezi TULF a prezidentem Srí Lanky byly přijaty všechny požadavky TULF (např. přehodnocení systému přijímaní na vysoké školy aj.) a ta se zavázala splnit požadavky vlády. Záhy se ukázalo, že vláda přijaté dohody nehodlá plnit, proto se od TULF odštěpilo radikální křídlo a v roce 1982 vznikla Osvobozenecká fronta Tamilského Ilámu (TELF).

Začátek války

V červnu 1983 pak komando Tygrů osvobození Tamilského Ilámu (LTTE) provedli první útok proti vládním jednotkám, jimž tak vyhlásili válku. To roznítilo sinhálské obyvatelstvo a začala přímo proti tamilská hysterie, jež si vyžádala okolo 2000 životů a 100 000 vysídlených lidí. Většina uprchlých Tamilů našla azyl v indickém státě Tamil Nadu, což indickou vládu donutilo vzít na sebe roli prostředníka mezi znepřátelenými stranami a najít politické řešení.

V roce 1987 zahájila srílanská armáda ofenzívu, ale do konfliktu zasáhla Indie a přiměla vládu Srí Lanky k vyhlášení příměří, jež mělo vést k odzbrojení LTTE. Dohled nad plněním měl Indický dozorčí mírový sbor (IPKF), jež později ztroskotal na neochotě LTTE odevzdat zbraně a mise skončila neúspěchem. Po stažení IPKF obnovil prezident Srí Lanky rozhovory s LTTE, jednání však ztroskotala a znovu propukly boje, v roce 1993 byl prezident Srí Lanky zabit.

Pokus o mír

V roce 2000 byla požádána norská vláda o pomoc při mírových jednáních. Po mnoha měsících snah norské vlády mezi sebou vláda Srí Lanky a LTTE 22. února 2002 uzavřeli tzv. Memorandum porozumění, které znamenalo příměří. Od září 2002 do dubna 2006 pak proběhlo celkem 6 vyjednávacích kol. Během konání páté schůze (únor 2003) došlo k útoku srílanského námořnictva na loď LTTE a těsně před další schůzí bylo zabito dalších 11 příslušníků LTTE a proto 21. dubna 2003 LTTE vyjednávání pozastavili.

V témže roce (červen 2003) se také konala zatím nejrozsáhlejší akce zabývající se konfliktem na Srí Lance a to Konference na obnovu a rozvoj Srí Lanky, jejíž hlavním cílem se stalo poskytnutí finanční pomoci pro Srí Lanku a dosažení pokroku v mírovém procesu. Celkem 51 zemí světa a 22 mezinárodních organizací zde schválili nejen rozsáhlou humanitární pomoc, ale v letech 2003 – 2006 finanční pomoc ve výši 4,5 miliardy amerických dolarů.

Nový prezident odmítá mírové řešení

V roce 2005 se stal prezidentem Srí Lanky Mahinda Rajpaksa a LTTE se rozhodli nadále nejednat o mírovém procesu. Na konci roku 2006 vláda Srí Lanky vyhlásila pokus o osvobození východních provincií z moci LTTE a použití veškeré síly k poražení Tygrů na severu. V průběhu roku 2007 se vládě skutečně podařilo osvobodit Východní provincii, poté vyhlásila, že do konce roku 2008 počítá s kompletním zničením LTTE.

2. ledna 2008 srílanská vláda oficiálně odstoupila od dohody o příměří, což vyvolalo negativní odezvu u mnoha států světa. USA a EU k tomu vydali takřka totožná prohlášení v nichž vyzývají obě strany konfliktu, aby se vyvarovaly dalších bojů a snažili se najít politické řešení. Rusko se, jako jedni z mála, přímo postavili na stranu vlády Srí Lanky, které navíc poskytli i vojenskou techniku. Indická vláda se nijak přímo nevyjádřila, hlavně kvůli svému státu Tamil Nádu, jež se jasně staví na stanu LTTE. Indie se ale spíše kloní k vládě Srí Lanky, v současnosti pak pomáhá s humanitární pomocí.

Po vypovězení příměří se strhla lavina útoků jak ze strany LTTE, tak ze strany vlády. Po dubnovém masivním útoku LTTE na armádu se navíc zjistilo, že ministerstvo obrany Srí Lanky používá dezinformační kampaň. Vláda pak posunula konečný termín pro zničení LTTE na rok 2009.

Poslední týdny se zatím nesou ve znamení bojů, od 17. října nastala tzv. poslední fáze bitvy, kdy se armáda dostala k městu Killinochi, jež je považováno za základnu LTTE. Tady se ale postup armády zatím zastavil a k dalšímu postupu nedochází.

Třetí etnikum

Při sledování situace na Srí Lance se také zapomíná na další etnikum, které zde žije tzv. Maurové. Ti žijí na Srí Lance asi od 7. století, mluví tamilštinou a tvoří necelých 8 % populace Srí Lanky. Toto etnikum je rozmístěno po celém ostrově, což znamená, že v žádné provincii netvoří nadpoloviční většinu. Na začátku války vyjadřovali Maurové spíše neutralitu, později se začali přiklánět k vládě a tím si značně znepřátelili Tamily. LTTE na ně od 90. let začali páchat útoky.

Na mírová jednání v roce 2002 se představitelé Maurů dívali spíše skepticky, převládal hlavně strach, že na jejich komunitu se při jednáních zapomene, což se také stalo když jejich požadavek na svého zástupce při jednáních nebyl brán vážně vládou, LTTE a ani mezinárodního společenství. Postoj tohoto etnika v budoucnu tak zůstává velkým otazníkem...

Prognóza budoucího vývoje

Dá se předpokládat, že pokud zůstane u moci stávající vedení ostrovního státu, bude se snažit vypořádat s LTTE silovou cestou. Otázkou však zůstává, zda se dá tento problém vyřešit zničením radikálního seskupení Tamilů. Bez jakési nápravy pošramocených vztahů se s trvalým mírem počítat nedá. Obnovení vzájemné důvěry by měla být hlavní motivaci všech obyvatel ostrova. Bohužel tyto "rady" se lépe píšou, než v praxi provádějí.

Třetím v pozadí se zdají být muslimové, kteří si pomalu, ale jistě uvědomují své právo na sebeurčení a hlavně mezi mladými se projevuje ve zvýšené míře radikalizmus. Je jen otázkou času, kdy si muslimové na ostrově řeknou hlasitě o svá práva. Snad byla "tamilská lekce" pro Sinhálce dostatečně poučná a nebudou dělat stejné chyby dvakrát.

Zdroje:

FILIPSKÝ, J., et al. Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Srí Lanky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 472 s. ISBN 80-7106-647-8

BAAR, V. Národy na prahu 21. století: Emancipace nebo nacionalismus? 2. vyd., Šenov: nakl. Tilia, 2002. s. 188 - 191. ISBN 80-86101-66-5

BELL-FIALKOFF, A. Etnické čistky, 1. vyd. Praha: vydavatelství Práh, 2003. kapitola 12,
s. 201-208. ISBN: 80-7252-070-9

SWAMY, S. Sri Lanka in crisis: India’s option. New Delhi: Hard-Anand Publications, 2007. 180 s. ISBN 8124112606

SRI LANKA: Two Unhealthy Political Developments - Part II – Rise in Muslim Discontent – Update No. 137 [online]. 2008 [cit. 14.12.2008]. <http://www.southasiaanalysis.org/notes5/note440.html>

Foreign relations [online]. 2008 [cit. 14.12. 2008].
<http://countrystudies.us/sri-lanka/74.htm>